Camembert je typ francouzského sýru s bílou plísní na povrchu. Tento typ sýru, nevím z jakého důvodu, nemá svůj název registrován, tak jej pod tímto názvem může vyrábět kde kdo. Někdy jde o zdařilé kopie, jindy o vyložený hnus.
V dobách mého mládí za socialismu se pro pravý francouzský Camembert z Normandie chodilo do Francouzské prodejny v Jindřišské ulici v Praze. Byl výborný, když se nechal řádně uzrát, vzpomínám na něj i nyní po létech, kdy tento typ sýru je už běžně k dostání téměř v každém obchodu. Půjdete-li dnes pro Camembert, snažte se ho sehnat právě ten z Normandie. Ne vždy je k sehnání, ale je nejlepší. I v mateřské Francii jej vyrábí mnoho výrobců, ale ten z Normandie má punc nejlepší kvality, měl by být i územně chráněn. V Čechách se pro tento typ sýru vžil název „Hermelín“. Na Slovensku a v Německu nese původní název Camembert. Ten originál z Francie, nejlépe z Normandie, si vychutnejte jak je, jen ho nechte řádně uzrát v nějaké zrací uzavřené nádobě při pokojové teplotě, až se kolem line patřičná ušlechtilá „vůně“ (snad jen barbaři si dovolí říci smrad), čím více uzrálý, tím lepší. K tomu čerstvá bagetka, pár sladkých hroznů vína…. a máte delikatesu jak vyčarovanou.
Ty ostatní nepůvodní Camemberty nám mohou posloužit jako základ na nejednu pochoutku. Tu můžeme obalit v trojobalu jako řízek a osmažit v oleji, tu jej můžeme grilovat nebo nakládat. Ano, i nakládat. A jsme u dnešního receptu, nakládaného Camembertu nebo chcete li Hermelínu. Jako základ poslouží tedy nepůvodní sýr. S původním originálem by vážně byla škoda dál různě kouzlit. A než půjdete na nákup, ještě jedno varování z mé vlastní praxe. Nikdy nekupujte Sedlčanský Hermelín!!! S ním nedokážete nic, při nakládání se vám nerozloží a zůstane vám jakási tvarohová hmota prapodivné chuti, natož aby někdy uzrál do dobré konzistence, prostě fuj. Jinak doporučuji slovenský i německý Camembert, výborný je český „Král sýrů“ ze kterého tento recept také nyní připravuji. Tak, čemu se máte vyhnout víte, nuž směle do toho.
Suroviny:
2 balení Camembertu nebo Hermelínu
3 stroužky česneku
1 menší cibule
Lžička provensálského koření
½ lžičky soli
Mletý pepř
Rostlinný olej
1 polévková lžíce piva
Postup:
Před přípravou by sýr měl být středně uzrálý, což poznáte na omak, že je měkký. Je li tvrdý, dejte ho zrát tak na 2 dny při pokojové teplotě do spíže. Z obchodu hodně často přinesete sýr spíš neuzrálý, tak na to upozorňuji.
Sýr nakrájíme na kostičky a dáme do větší mísy.
Česnek nakrájíme na jemné plátky a přidáme k sýru. Cibuli nakrájíme na kolečka a také přidáme k sýru. Vše mírně promícháme. Můžeme přidat i polévkovou lžíci piva, ale není to podmínkou, já ji v tomto receptu také nepřidávám, protože v době přípravy bylo už všechno pivo na blízku vypito (-:
Přidáme sůl a koření, zakápneme trochou oleje a zase promícháme, aby se vše propojilo. Potom směs dáme nejlépe do zavařovací sklenice a zalijeme olejem, aby v něm byla směs ponořena. Ještě to vše ve sklenici lehce promícháme.
Uzavřeme víkem a dáme do tmavého místa při pokojové teplotě ještě tak na 24 hodin zredukovat a dozrát.
Já mám rád sýr řádně uleželý a rozložený, takže klidně nechávám i déle. Poté je už možno sklenici s pochoutkou uchovávat v ledničce. Ale myslím si, že vám dlouho nevydrží. Je to výborná pochoutka třeba k pivu, ale stejně dobře poslouží s tmavým chlebem jako vynikající svačina či večeře.
Dobrou chuť!
Pavel Čermák – Svět dobrého jídla