Pro nás, co rádi vaří a mají rádi i zlatavý mok zvaný pivo není nic příjemnějšího, než spojit tyto dvě vášně v jednu. Miluji pokrmy se spoluúčastí pivečka snad nade vše. Vždyť se vžijte do toho, že přijdete do restaurace, čtete jídelní lístek a teď narazíte na to či ono na pivu. Vsadím se, že slušný gurmán takové nabídce neodolá. Nedávno jsem se potuloval po Svobodném státě Bavorsko, nebyl bych to já, abych nezavítal do nejbližšího pivního obchodu, kde vždy čeká nějaký výhodný nákup lahodného bavorského pivečka, nějaký dáreček a samozřejmě milé slůvko prodavačů k tomu, které potěší jako přidaná hodnota k dobrému nákupu. Kupuji pivo Weihenstephaner, pivo z nejstaršího pivovaru na světě v bavorském městě Freising. Weihenstephaner je státní pivovar a též manufaktura vyrábějící například i mléčné produkty, pod přísnou kontrolou bavorské vlády, zřejmě pro jistotu, aby ho kapitalista v honbě za bezbřehým ziskem nezaprodal či nezhoršil kvalitu, neudělal z něj tzv. europivo, jak to známe například z Čech. Bavorsko si své hodnoty po předcích přísně střeží, v tom v Čechách můžeme jen tiše závidět. Mé srdce navíc zaplesalo, když k zakoupené base dostávám krásný půllitr a nádherně tištěnou brožuru o pivní kultuře. A jak si tak listuji v té brožuře, narážím na recept pocházející z tohoto pivovaru, na pivní gulášek a nebyl bych to já, abych jej nevyzkoušel, než basičku s pivem vypiji. Nemáte li pivo Weihenstephaner, zkuste to třeba s Budvar – ležákem, který v Čechách považuji za nejlepší velkopivovar, který díky tomu, že je také státní se nestačil zaprodat a zhoršit. A budete li se toulat po Bavorsku, nezapomeňte si některý z rozličných druhů piv z pivovaru Weihenstephaner koupit, abyste si pivní gulášek mohli připravit v originále. Jistě nebudete litovat.
A ještě jedna věc na závěr k nákupu masa. Vždy, co se týče hovězího masa, kupujte maso z mladého býka. Řezník by vás o tom měl informovat. Neví-li nebo má-li jen jalovici, utíkejte od takového řezníka pryč. Slovy známého pražského řezníka Kšány, maso z krávy (jalovice) nemá na pultě slušného řezníka co dělat. Rozdíl je samozřejmě v ceně, ale také v kvalitě. Rozdíl mezi dobrým masem z býčka a vláknitým šmejdem z jalovic je cca 100Kč na kile a to v dnešní době zase není tak moc. A nám jde o to si přeci pochutnat od A do Z.
Tak se do toho pojďme pustit.
Ingredience pro 6 osob:
Suroviny:
1000 g hovězího masa na guláš (ořech, kližka ap.) – vždy a jen pouze mladý býk !
800 g cibule
1,5 l vývaru
150 g vepřového sádla
4 lžíce mleté papriky sladké
3 lžíce pálivé papriky
2 lžičky soli
2 lžičky mletého kmínu
1 lžička mletého pepře
1 lžička majoránky
4 červené papriky nakrájené na proužky
3 stroužky česneku (drcené)
3 středně brambory nakrájené na kostky
0,5 l Weihenstephaner Kellerbier 1516 nebo Hell (světlé plné pivo)
1 pálivé chilli nakrájené na malé kousky
Příprava:
Maso nakrájíme na větší kostky. Cibuli nakrájíme na kostičky, papriku na tenké proužky, oloupané brambory nakrájíme na kostky.
Na pánev dáme trochu sádla, rozpálíme jej, přidáváme maso a zprudka osmahneme ze všech stran, až se maso zatáhne a zhnědne
Do 3 litrového hrnce dáme trochu vývaru, přivedeme k varu a dáme tam osmahlé maso i se zbylým sádlem.
Dále na pánvi opět rozpálíme kousek sádla, přidáme cibuli a orestujeme ji do světle hněda. Orestovanou cibuli i se zbylým sádlem přidáme do hrnce k masu s vývarem.
Přidáme koření, kromě česneku, nakrájené papriky a brambor. Vše mírně podusíme, promícháme, potom přilijeme zbytek vývaru a pivo.
Zakryjte poklicí a na mírném plamenu dusíme cca 1 hodinu.
Pak přidáme česnek, brambory, červenou papriku pokrájenou na proužky a další hodinu ještě vaříme.
Ochutnáme, je li vše v pořádku, tak dobrou chuť.
