Adventní čas, předvánoční čas, to je období, kdy by se měl člověk zastavit a nasávat předvánoční vůni a atmosféru. Poctivou vůni svařáku, pečených kaštanů, sladkého pečiva, klobásek a jiných pochoutek nacházejících se na vánočních trzích. Jak je to ale s kvalitou dobrot na trzích, je svařák dobrý a poctivý?
V Čechii si dovedou nacenit, v tom jsou machři. To dovedou znamenitě. Někde jsem slyšel, že gulášová polévka nevalné kvality na Staromáku v Praze stojí 500Kč a svařák 100Kč. Nedávno jsem byl na adventním trhu na zámku Blatná, kde bylo trochu levněji, ale svařák za 60Kč byl jeden velký pančovaný ředěný hnus napříč všemi stánky. Až tedy na jeden, který provozoval Ital, stál 70Kč, ale byl alespoň poctivý, neředěný, plné chutě. Na přání mi ho osladili dle mé chuti a tak nějak by to mělo vypadat. Ale to asi byla výjimka. Já osobně preferuji do svařáku med, ale to bych asi chtěl moc. Třeba na čem jsem si tam v jižních Čechách pochutnal, byly kapří hranolky – 150g za 150Kč. Byly vynikající a o tom to je. Když už si za něco řeknu cenu, mělo by to být super dobrota.
Znalý poměrů v Čechii své těžce vydělané peníze na podobných akcích raději utrácím v Bavorsku, kde vždy dostanu kvalitu a pochutnám si bez pocitu vyhozených peněz nějakému zlodějíčkovi. Proto vyrážím do vánočního Regensburgu, užít si místní předvánoční poctivou atmosféru. Před coronou už jsem odsud jednu reportáž napsal, tak se pojďme podívat, co je tu nového a zajímavého.
Jdu procházkovým krokem po Maximilianstrasse, v nedalekém parku je tedy chlívec k pohledání. Jo, ještě před 25 léty se člověk na ulici bál odhodit vajgla, jak všude bylo vyšperkováno. Hloučky opálených kudrnáčů, asi „doktorů a inženýrů“ z rovníkové Afriky dávají tušit původ tohoto chlívce….
Přes Neufarrplatz, kde probíhá známý vánoční trh nejdříve mířím k Dómu svatého Petra. Vcházím,…. trochu rozjímám,…. zapaluji svíčku,…. navštívím i hrobku místních biskupů,…. monumentální katedrála.
Pokračuji směrem ke Steinerne Brücke – Kamennému mostu z poloviny 12. století, vždy se kochám pohledem na Dunaj.
Pod tímto kamenným mostem je má první kulinářská zastávka. 500 let staré občerstvení – restaurace Wurstkuchl, nejstarší občerstvení tohoto typu na světě. Chodili se tam dříve občerstvovat hlavně kameníci a přístavní dělníci. Dělají tam vlastní bílé grilovací klobásky z vepřové kýty, podávané s vlastním kysaným zelím – kysaném v jejich sklepě a také si vyrábí vlastní hořčici, neodmyslitelnou k těmto klobáskám. Maso i zelí pochází z nedalekých regionálních zdrojů. Tak tam musím jít a musím ochutnat. Však je tam také mumraj lidí, slyším němčinu, angličtinu, ruštinu, vidím návštěvníky i z Asie, stavím se do fronty a po chvilce si poroučím „Bratwurstkipferl“ z bavorštiny do češtiny prostě asi nějak „klobáska v housce“. Dostávám plněnou žemli klobáskami, zelím a hořčicí, musím říci, že tak božskou klobásku jsem nejedl. Na stole ještě dóza s domácí hořčicí, no pohádka, pochoutka, to musíte vyzkoušet, to musíte ochutnat, to nejde popsat. A cena – 4,30€, za jedinečnou, opravdu výjimečnou pochoutku v starobylém občerstvení, kterou si nikde jinde na světě nedáte, to je zadarmo. Je tam možnost si dát i celý talíř klobásek se zelím, ale musím mít místo v žaludku na další regensburgské pochoutky, tak se spokojuji jen s tímto menším občerstvením, které i přesto zahání aktuální hlad.
Vracím se zpět přes Domplatz na vánoční trh na Neufarrplatzu, kde si dávám svařák. Klasický červený a také bílý – „himmlische – nebeský“. Cena za svařák je 4€, ale ta pochoutka, slaďoučký, plné chutě, to fakt nejde srovnat s českým pančem. A každý stánek dělá svařák trochu jiný s vlastní recepturou. Svařák se dává do keramických malovaných hrnků se zálohou 3-4€. Po vypití si hrnek můžete buď ponechat jako suvenýr nebo vrátit. Prodejci se předhání v kvalitě a ne jako v Čechii v tom, kdo nejvíce naředí, ošidí a nahrabe si na odchycených hejlech. Jo, jo, jiný kraj, jiný mrav.
Po svařáku opět vyhládlo, co si dát dobrého? Tak zde je jasná volba na půlmetrovou klobásu v bagetě. Dával jsem si ji tady vždy a nyní také. Volím tu ostrou se všemi náplněmi, takže s hořčicí, kečupem, křenem, sekanou okurkou a rožněnou cibulkou. Hele, to je bašta, bagetka jemňoučká jako v Paříži, herrgott to je pošušňáníčko! A cena 7,50€ za tuto poctivou pochoutku mne připadá jako přiměřená, Nasycen jsem k prasknutí. Kolik by asi za takovouto klobásu, určitě řádně ještě ošizenou, chtěli prodejci například v Praze?…400Kč, 500Kč, raději nedomyslet. Jsem rád, že své peníze nechávám zde za poctivé jídlo.
Po dobrém jídle by to chtělo něco na slehnutí. Co takhle kávu? Na kraji náměstí je stánek s kávou, kde vidím hlouček lidí, což je důkaz, že tam kávu dělají dobrou. Dávám si velký „haferl“ – šálek za 3,80€, fakt kafe super, plné, poctivé. Jsem spokojen.
Čas utíká a právě začínají další trhy, prý nejhezčí vánoční trhy na světě, Romantické vánoční trhy v zámku Thurn und Taxis, v zámku St. Emmeram, které jsou dalším mým cílem. Zámek je sídlem kněžny Glorie von Thurn und Taxis a její rodiny. Zámek je svojí rozlohou větší než Buckinghamský palác v Londýně. Tak hurá tam ještě něco dobrého ochutnat a nasát tu krásnou atmosféru těchto výjimečných romantických trhů.
Na trhy v zámku se platí vstup, ve všední den 9,90€, víkend 13,50€. Přeci jen jsou to výjimečné trhy v soukromí knížecího paláce. Před vstupem se také musíte podrobit prohlídce. Nesmí se tam nosit jídlo, pití a samozřejmě žádné zbraně, medikamenty a podobný artikl. Pán přede mnou měl v aktovce léky, ale po vysvětlení a předložení DIA průkazu prošel. Prohlídky bývají důkladné. Není se co divit po tom co tam mnohdy ti „doktoři a inženýři z Ruanda Urundi a jiných Džamahýrií provádí“. Já procházím kontrolou bez problému a vzhůru do té krásné atmosféry romantických trhů. Všude ohníčky, hřejítka, kamínka, hra světel, krásné vánoční stánky, vánoční tóny hudby, je to nádhera. Fakt nejlepší vánoční trhy na světě.
Musím si dát svařák…. Je výborný, zde je trochu dražší, 5,50€, ale zase je to svařák kněžny Glorie, jak zní nápis na stánku…. Hrníček se zálohou 3€ si beru jako suvenýr a nevracím ho.
A co si dát dobrého? Od minula mám zálusk na italskou porchetu, ale jak tak chodím kolem, stavím se u stánku se „stekerlfish“. To jsou grilované makrely na jehle, v Bavorsku vyhlášené a známé. Kde je možnost vždy si dám, mají je výborně kořeněné a to já rád. Výřečný prodejce makrelu servíruje, dává mi k ní 2 druhy chleba, jeden klasický a pak něco jako italskou ciabatu. Ale ne tak, že vrazí na tácek tři dny starý chleba „a bašti“ jako v Čechii. Zdejší prodejce chléb nakrájí na úhledné plátky a rozpeče v peci, to se v Čechii nevidí. Chlebíček křupavý a ten, typu ciabata zvláště chutný. Makrela lahodná, dobře kořeněná, osolená….., lahůdka. Ale už jsem docela přejedený, sotva to do sebe dostanu a ta porcheta holt počká na příště. Cena 16€, holt zámecká přirážka, ale najedli by se dva.
Lidičky, Regensburg opět nezklamal, neplňte kapsy českým vychytralým vykukům, co vám za vaše poctivě vydělané peníze nenabídnou nic navíc, jen předražený „MAKRO“ standard nebo podprůměr. Ceny v Bavorsku řekněme stejné jako v Čechii, ale kvalita o 200% lepší. A platy trojnásobné.
Přeji adventní čas beze spěchu v nejlepší pohodě a krásné vánoční svátky.