Zbožňuji dobrou kávu. Ty tam jsou však doby, kdy se v Česku dala běžně v krámu koupit slušná káva z české provenience. Pamatuji, kdy klasický „Standard“ byl výborný, jak čerstvě semletý voněl…a ten „turek“ z něj, jedna báseň. Ale tohle skončilo někdy na začátku „devadesátek“. Dnes bych kávu tohoto typu nedal ani praseti do pomejí , co je to za hnus. Dá se samozřejmě v běžné obchodní síti koupit zahraniční značkové kávy, co mají lepší úroveň, ale tureckou kávu bych z nich nedělal. Jsou vhodné spíš pro přípravu filtrované kávy nebo pressa.
A další věc. Turecká káva se rozhodně nedělá „po česku“, kdy se v hrnku horkou vodou zalije porce kávy. Tak se káva nedělá nikde na světě. V tom je Česko unikát.
Takže jak vlastně na pravou tureckou kávu? Potřebujeme dvě základní věci. Nádobu na vaření turecké kávy, tzv. džezvu. Neděste se, džezvu seženete dnes i v běžných kuchyňských potřebách a pokud ne, tak určitě v nějaké speciálce s orientálním zbožím či projeďte internet. Určitě seženete. Já tu svoji mám originál z Turecka, jako suvenýr z dovolené. Druhá věc je káva. Pro tu jděte nejlépe do arabské speciálky, případně do pražírny, kde řekněte, k jakému účelu kávu chcete. Káva na tureckou kávu musí být velice jemně namletá, doslova na prášek. Budete li si ji mlít sami, pozor také na přepálení kávy při mletí v elektrickém mlýnku.
Já chodím pro kávu na „turka“ k Syřanovi, kde si vždy vynikající, již mletou kávu vyberu. Jestli něco Arabové mají fakt vynikající, tak je to káva. To nemá konkurenci. Je sice o něco dražší, než klasika v obchodě na filtrování, ale zase když si vzpomenu na cenu kávové bžundy z automatu někde na benzínce, tak za cenu jednoho takového kelímku máte minimálně 100g špičkové arabské kávy.
Dnes mám 2 druhy kávy. Zain je syrská káva, Istanbul, jak název napovídá z Turecka. Oba druhy jsou lahůdky.
A jak na přípravu?
Do džezvy dáme porci kávy, dávám 3 kávové lžičky na 1 porci.
V konvici ohřejeme mírně vodu do vlažna a kávu v džezvě touto vodou zalijeme. Káva by totiž pokud možno neměla dostat velké tepelné šoky. Proto ta vlažná voda.
Džezvu s takto zalitou kávou dáme vařit a pečlivě hlídáme, až vzkypí.
Vzkypí jednou, sundáme z ohně, mírně promísíme lžičkou, vzkypí podruhé, opět promísíme a necháme ještě jednou vzkypět. Káva by měla tedy 3x vzkypět, aby byla hotová.
Džezvu s hotovou kávou odstavíme, osladíme, nejlépe třtinovým hnědým cukrem nebo můžeme i medem. Káva, stejně jako čaj dle arabského přísloví má být „silná jako víra, sladká jako láska a hořká jako zklamání“.
Po pár minutách, kdy v džezvě klesne“ logr“, nalijeme kávu do šálku a vychutnáváme si její lahodnou vůni i chuť.
Blíží se pomalu Vánoce, tak jestli ještě doma nemáte džezvu k přípravě pravé turecké kávy, berte to jako inspiraci k hezkému vánočnímu dárku. A přidáte-li k tomu balíček originální kávy, myslím si, že radost bude dokonalá.
Pavel Čermák – Svět dobrého jídla