Mám rád ten předvánoční čas, kdy se vše nazdobí jehličím, v ovzduší je cítit tajemná vůně svařeného vína i pečícího se cukroví a večery prozáří svit adventních svíček. V ten předvánoční čas by člověk měl užívat klid, přestat se štvát, usednout ke sklence dobrého svařáku nebo punče a beze spěchu nasávat tu kouzelnou atmosféru blížících se Vánoc a konce roku.
Bohužel v současné uspěchané a konzumem zblblé době zní má úvaha spíš jako utopie z nějakého fantastického filmu. Prosté jehličí je nahrazeno překrášlenou imitací podléhající módnímu trendu, kdy tu „frčí“ černý, tu červený a tuhle třeba strakatý stromek, protože tak si ho přistrojila nějaká nicka – VIP céééélebrita superstárového formátu. Obyčejné poctivé svíčky nahrazují studené LED efekty připomínající spíše situaci, kdy k nám „přijela pouť“, než předvánoční čas. Vykulenci s vytřeštěnýma očima vehementně plní kufry svých aut zbytečnostmi, jen aby ukázali před sousedy, „na co všechno mají“. Hlavně honem, honem, hrrr, hrrr, spěchám…. Kdo nespěchá, není Čech…. Jaká tupost! Tak snad jen ta vůně svařáku a cukroví trochu evokují tu dobu předvánoční. Vždy se snažím z této konzumní ubohosti utéci do svého světa klidu, který mne nikdo nevezme a který si dokážu vždy vybojovat, Vánoce se snažím si udělat takové, jaké jsem je znal za starších časů svého mládí. Hlavně beze spěchu a přehnané pompy. Jediný „luxus“, který si dopřeji je plná mísa řízků z kapra. To prostě musí být.
V době, kdy se ze zpráv dozvídám, jak kolabují platební terminály z předvánoční nákupní horečky, jak všude jsou dopravní zácpy, jak lidé šílí, unikám do „Země krále Ludvíka“, jak říkám Bavorsku, trochu nasát předvánoční atmosféru podle tradic našich západních sousedů.
Mým cílem je bavorský Regensburg, prý jedno z nejkrásnějších měst na světě. Faktem je, že se mu za 2. světové války vyhnulo spojenecké bombardování, takže krásné historické jádro města zůstalo komplet zachované. Bohužel například česká Plzeň to štěstí neměla a „američtí osvoboditelé“ zcela zbytečně na sklonku války, kdy už vše „bylo rozhodnuto“ město vybombardovali a rozmlátili, při čemž padlo mnoho zbytečných obětí zejména ze strany českých civilistů, žen a dětí….
Regensburg je opravdu krásný. Dominanta katedrály, dómu svatého Petra je vidět snad z každého koutu města. Vždy mám problém, aby se mne katedrála vešla do záběru fotoaparátu….
Nezapomenu se vždy projít po Kamenném mostě – Steinerne Brücke, nejstarším současném a stále používaným kamenném mostě ve střední Evropě. Fascinuje mne Dunaj, ta síla veletoku, která pod mostem protéká. S obdivem si prohlížím zakotvené lodě a ramena jeřábů ze vzdáleného přístavu ve mne budí pocit dobrodružství.
Procházím úzkými středověkými uličkami, nazdobenými převážně vcelku prostě jedličkami a jehličím, žádná velká cingrlata v podkreslení s původními starobylými budovami, poklid kolemjdoucích, co evidentně nikam nespěchají a chtějí si zřejmě stejně jako já vychutnat tu předvánoční atmosféru….
Ale vzhůru na nějaký ten vánoční trh. Město jich má několik, jdu na tradiční městský trh na Neupfarrplatz, jen kousek od Domplatzu, kde je známá katedrála svatého Petra. Již tradičně si tam dávám půlmetrovou klobásu v bagetě za docela rozumnou cenu 5€. Prodavač vám ji dá s kečupem nebo s hořčicí a doplní dle vašeho přání s křenem, rožněnou cibulkou i okurkou, žádné šizení. Všude kolem stánky se svařákem a jinými pochoutkami, převážně různými klobáskami. Jsme v Bavorsku a tam klobásky či sekaná v housce prostě dominují. A samozřejmě stánky s dárečky poctivé lidové tvorby.
Letos jsem ovšem chtěl vyrazit také na trh v zámku St. Emmeram, který patří princezně Glorii z rodu Thurn und Taxis. Nachází se, co by kamenem dohodil, nedaleko hlavního vlakového nádraží. Do zámku, který je mimo jiné rozsáhlejší, než Buckimghamský palác anglické královny se musí projít přes přísnou ochranku. Díky hrůzám, co do Německa přinesla tzv. uprchlická vlna musíte projít důkladnou kontrolou, nepřípustná je i nedopitá coca cola v příruční tašce, musí skončit v koši před bránou. Obranný sprej proti lumpům a zlým psům, znalý poměrů, jsem si prozíravě s sebou raději ani nebral. Za to by mne rovnou zavřeli a já bych tuto reportáž už nenapsal. Ale k příjemnějším věcem…., jsme na stránkách o dobrém jídle, tak k místní gastronomii. Svoji návštěvu začínám svařeným vínem. Výběr je z několika druhů včetně nealkoholického. Svařáky i punče jsou poctivé, výborné. Za hrneček se účtuje záloha, pokud jej nevrátíte, máte hezký suvenýr.
Gastronomie mne nějak extra nenadchla. Někde jsem vyhledal, že zlatým hřebem bude rožněný divoký kanec, přiznám se, že jsem se na něho i těšil, ale bohužel. Buď už se snědl nebo ještě nenapíchl na rožeň nebo prostě nebyl uloven, takže smůla. K mání byla bavorská klasika, tzn., klobása, klobása, zase klobása a občas nějaký ten leberkässe – sekaná v housce. K tomu jeden stánek s gulášovou polévkou, bramborák, který nakonec ochutnávám, je obstojný, ale umím lepší, na speciálním plátu pečený losos s notnou zámeckou přirážkou. Naštěstí jsem najedený ještě z městského trhu.
Jako největší nedostatek ale hodnotím malou možnost si posedět a někde spočinout své unavené kosti. Všude stolečky jen k stání, k sezení pouze kruhová lavice na nádvoří, samozřejmě plně obsazena stejně unavenými návštěvníky jako já. I přes to je atmosféra na zámku St. Emmeram krásná. Nikdo nikam nespěchá, střízlivá, ale hezká výzdoba, živé ohně, tlumená reprodukovaná vánoční hudba, topící kotlíky na poctivé dřevo pro zahřátí u stolků, v noci to musí být krása, k tomu všemu každodenní program nějaké muziky, vánočního zpívání atd., sestup Christkindl – Kristova dítěte (Ježíška). Návštěvníci jsou spíše turisté z USA a Japonska. Na vánoční trh na zámku se platí vstup, o víkendu 9,50€, v týdnu je to levnější.
Čas je neúprosný, vracím se do Čech, čeká mne ještě jediná povinnost a to nakoupit vánoční ryby. To snad proběhne bez stressu a já jsem opět pyšný na to, že jsem se dokázal vyhnout českému předvánočnímu šílenství, skromné dárečky mám nakoupené, takže už jen s pokorou a plnou mísou kapřích řízků očekávat sváteční čas a přibrat nějaké to kilo navíc.