Bavorský les (Bayerwald) je tajemný, stejně jako Šumava na české straně. V dobách, kdy se za studené války do těchto končin běžně nesmělo, jsem toužebně hleděl na ty majestátné kopce Bavorského lesa, na Gross Arber (Javor), na Gross Osser (Ostrý) na Hohen Bogen a vůbec do hor na druhé straně hranice……
Na politickém barometru se změnily poměry, ne vždy a úplně ke všemu dobrému, ale Bavorsko nám nabízí své krásy, pohostinnost i kvalitu svých služeb a produktů, což je jistě jedna z výhod politických změn, kterou je dobré využít. Už jsem to na těchto stránkách dříve napsal, že dnes si dám raději vepřovou v Bavorsku než v Čechách, protože ji dostanu poctivější. Na mase se nešetří a příloha je jen jako malý kosmetický doplněk. Někdo podotkne, že jídlo v restauraci tam vyjde dráž, což je sice pravda, ale porovnejte, co tam dostanete na talíři a možná změníte názor.
Má cesta vede do Národního parku Bavorský les pod jeden z jeho známých vrcholků, pod Falkenstein, do osady Zwieselwaldhaus. Je to asi na polovině cesty mezi hraničním přechodem Železná Ruda a bavorským sklářským městem Zwiesel .Ubytování volím v nejstarším zájezdním hostinci Bavorského lesa, v penzionu Zwieseler Waldhaus, starém skoro 200 let.
Je to jako krok do minulého století. V osadě převládají roubené chalupy nádherně udržované, narazíte i na umrlčí prkna, na které se pokládal nebožtík před pohřbem, a ta se pak dávala k plotu chalupy. Tento zvyk byl i na české straně Šumavy.
Všude klid, vzorné čisto, krásný čerstvý vzduch a okolo hustý les, co les – prales s minimem zásahu člověka. Statné stromy pamatují staletí….
Ale hlavní cíl návštěvy této osady mám teprve před sebou. Je hluboko v lese a od penzionu vzdálen tak 2 hodinky pěší chůzí lesem po vyznačené stezce. Je to bývalý 300 let starý dřevařský srub Schwellhäus´l. A snad 200 let patří po generace jedné rodině. Dnes je Schwellhäus´l turistickým cílem, je tam vyhlášená pivní zahrada a restaurace, děti se tam mohou vyžít v nádherné přírodě, nechybí jezírko či domácí zvířátka majitelů. Krása, jak v minulém století.
Za tu namáhavou, ale zdravou chůzi ryzí přírodou se odměňuji pravou „dřevorubeckou svačinkou“ s neodmyslitelným snapsem (frťánkem) v ceně, ještě mne čeká cesta zpět, tak posila je třeba.
A kdo by se bál jazykové bariéry, nemusí. Jak na penzionu Zwieseler Waldhaus, tak na Schwellhäus´lu mluví obsluha česky. A s češtinou se setkávám i v jiných restauracích či obchodech v příhraničí. Za bavorský plat se pro našince dělá rozhodně lépe a s větším úsměvem, než za ten český, není co se divit.
Co můžete užít dnes, neodkládejte na zítřek, rekreaci v Bavorském lese jednoznačně doporučuji.